U příležitosti konference "Zkoumání sluneční soustavy: jaká role pro Evropu?", která se konala 16. května 2011 na Francouzském institutu, odpověděl Richard Bonneville, zástupce ředitele Národního centra kosmického výzkumu (CNES) pro oblast prognostik, strategií a programů vesmírného výzkumu na Tři otázky France.cz.

France.cz: Co v dnešní době znamená pojem „vesmírný výzkum“?

RB: Vesmírný výzkum je výskyt působení člověka za hranicemi planety Země, a to jak v podobě vysílání lidských posádek, tak vysílání robotů. Zkoumání je omezeno na cíle, kam si myslíme, že lze v blízké budoucnosti poslat člověka, to znamená uvnitř sluneční soustavy, hlavně na nejbližší objekty – Měsíc, Mars a asteroidy.

France.cz: Jakou roli hraje Evropa v rámci výzkumných projektů v porovnání s ostatními mocnostmi vesmírného výzkumu, jako jsou Rusko, Spojené státy či Čína?

RB: Evropa hraje důležitou roli v oblasti sondového výzkumu prostřednictvím všech vědeckých misí Evropské vesmírné agentury. Účastní se však také výzkumů s lidskou posádkou v projektech jako Spacelab, Columbus (Evropská laboratoř Mezinárodní vesmírné stanice ISS), vývojem systémů jako jsou ATV (modul pro dopravování zásob a paliva ISS), nosná raketa Ariane 5 a dalších spíše podpůrných projektech. Evropa tedy hraje ve výzkumu svou roli, musíme však vést v patrnosti, že Evropa je ochotná do této oblasti investovat mnohem méně než Američani. Evropský rozpočet pro vesmírný výzkum je šestkrát nižší než americký.

France.cz: Česká republika se v roce 2008 stala členem Evropské vesmírné agentury (ESA). Co to pro ni znamená v rámci partnerství a zapojení do mezinárodních projektů?

RB: Česká republika je členem Evropské unie a nově také členem Evropské vesmírné agentury (ESA). Cílem spolupráce je takové rozložení projektů mezi členskými zeměmi EU a ESA, které Evropě dodá vedle technické složky také podporu politickou ve všech členských zemích. Je zde tedy nezbytně nutná spolupráce všech evropských zemí. Všechny členské země ESA se podílejí na povinném vědeckém programu úměrně jejich HDP a je nutné, aby se účastnily dle svých priorit, zdrojů a zájmu i na programu nepovinném. Vedle velkých evropských společností jako jsou Thales, Astrium či OHB existuje mnoho rozvíjejících se malých a středních firem, dodavatelů systémů, subsystémů a součástek a já věřím, že Česká republika zde má své místo.