Tři otázky pro Oliviera Latryho, varhaníka v katedrále Notre-Dame de Paris a účastníka festivalu Audite organum.

France.cz: 4. srpna 2011 jste svým koncertem v Praze zahájil 16. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. Tento festival je hlavní událostí tohoto typu v České republice a podporuje jej i Francouzský institut v Praze. Bylo to vaše první vystoupení v České republice?

Olivier Latry: Ne, přijíždím do České republiky poměrně často. Pokud si dobře vzpomínám, poprvé to bylo v roce 1990. Hrál jsem v Českých Budějovicích, v Olomouci a v roce 2008 také v Praze, v prestižní Smetanově síni, na koncertě konaném na počest skladatele Oliviera Messiaena. V České republice je řada milovníků této hudby, a proto zde hraji rád.

France.cz: Během koncertu jste výtečně improvizoval na témata českého skladatele a hudebníka Bedřicha Antonína Wiedermanna. Je pro vás zdrojem inspirace? Mohl byste nám říct, jak na vás jeho hudba působí? Hrajete často také díla jiných českých skladatelů?

Olivier Latry: Wiedermannova témata jsou poměrně krátká, dovolil jsem si tedy trochu se odchýlit od toho, co autor napsal. Teď mám pocit, že jeho hudbu lépe znám. Dostal jsem nahrávku s Wiedermannovýni skladbami, a tak budu moci porovnat, jak ta témata rozvinul on. Tento postup je podle mě lepší, než kdybych postupoval opačně. Pokud skladby znáte příliš dobře předem, jsou pro vás přítěží, místo aby se vám staly inspirací pro improvizaci. Lepší je znát pouze témata bez hudby. Jen tak je možné vytvořit si ke skladateli skutečný vztah.

Hrál jsem i mnoho děl jiných českých skladatelů, například Leoše Janáčka. Jeho Glagolskou mši jsem letos v březnu předvedl na zahajovacím koncertu jednoho hudebního festivalu ve vídeňském sále Musikverein. Mnohokrát jsem také hrál skladby Petra Ebena. Česká hudba je ve Francii velmi dobře známá!

France.cz: Mohl byste nám říct několik slov o vaší práci v katedrále Notre-Dame de Paris a o svém repertoáru?

Olivier Latry: Notre-Dame de Paris má tři varhaníky. Všichni tři tam působíme od roku 1985. Jako hudebník pracuji především pro církev, v neděli doprovázím celý den při mších. Katedrála však není jen náboženským stánkem, je také farním kostelem. Musím proto být celý týden v pohotovosti, protože je místem konání všech velkých státních událostí. Máme tudíž hodně práce.

Pokud jde o repertoár, který v katedrále hrajeme, jedná se většinou o improvizaci. Jen velmi zřídka využíváme skladby zapsané v notách. Tato tradice v Notre-Dame de Paris přetrvává již od 17. století. Dobře známý je příběh Louise-Clauda Daquina, který improvizoval o vánočních svátcích. Lidé přicházeli hlavně proto, aby si poslechli varhaníky a arcibiskup musel při půlnoční mši hru na varhany zakázat, protože lidé byli příliš hluční a nerespektovali posvátný charakter tohoto místa. Nyní je v katedrále samozřejmě větší klid, ale lidé stále přicházejí naslouchat improvizacím varhaníků z Notre-Dame, neboť mají velmi dlouhou tradici…

Fotografie z koncertu : Vendula Kosíková