V pátek 14. října 2011 předal ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg ceny Gratias agit. Ocenění je každoročně udělováno významným osobnostem a organizacím kulturního, společenského a hospodářského života za dlouhodobou a systematickou činnost, jež výrazným způsobem přispívá k propagaci České republiky a šíření jejího dobrého jména v zahraničí. Jedinou ženou mezi letošními laureáty je paní Jana Claverie z Francie, historička umění se specializací na 20. století, kurátorka a podporovatelka české kultury ve Francii.

Tři otázky pro Janu Claverie, držitelku ceny Gratias Agit 2011

Ministerstvo zahraničních věcí
14. října 2011

1. Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg Vám dnes předal cenu Gratias Agit. Jaké jsou Vaše dojmy?

Jsem velice spokojená, velice pyšná. 40 let jsem se snažila pracovat ve prospěch vzájemných styků mezi Francií a Československem a později Českou republikou. Snažila jsem se uskutečnit několik výstav, jednak českých ve Francii a také francouzských v Praze. V letech 1979-1980 jsem se zasadila o zakoupení přibližně 200 děl současných českých malířů. Realizovali jsme první globální nákup zakázaných umělců pro francouzská muzea včetně Centre Pompidou. Další nákupy se uskutečnily v pozdějších letech.

2. Jak tehdy probíhala jednání s československými úřady ?

Docela špatně. Projekty jsme připravovali spolu s pověřenou organizací Art Centrum, která se zabývala vývozy českých děl do zahraničí. Předali jsme jim seznam autorů, jejichž díla jsme chtěli nakoupit, a řekli jim, že pokud škrtnou jméno jediného umělce, tak se obchod neuskuteční. Tehdy skutečně existoval seznam umělců, jejichž díla nesměla být vystavována ani v Československu, ani nikde jinde. Souhlasili, protože potřebovali peníze. Částku jsme okamžitě zaplatili a oni nakonec souhlasili. Výstava se uskutečnila o dva roky později. V Praze vyvolala vlnu nevole vůči Art Centru, vůči mně a všem, kdo se na výstavě podíleli. Někteří umělci mezitím emigrovali do Paříže.

3. Jak se před rokem 1989 ve Francii hovořilo o Československu?

Československo vešlo ve známost zejména díky pražskému jaru. Hodně k tomu přispěly také ruské tanky… Všichni si uvědomili, že v srdci Evropy existuje malá zemička, která je ušlapávána. A konečně zde byla možnost, zejména po roce 1968, uskutečnit něco v kultuře. Všichni byli ochotní vystavovat zakázané československé umělce. Bylo třeba využít situace. To se ostatně opakovalo v roce 1989.

Rozhovor s Janou Claverie na Radio Prague

Tisková zpráva MZV

Fotografie: Ministerstvo zahraničních věcí ČR