Pohlédněme realitě tváří v tvář

Mylné informace uveřejněné v tisku ohledně opatření přijatých ve Francii v souvislosti s nelegálními tábory, si žádají mého upřesnění. Schůzka, která se toto pondělí 6. září koná v Paříži, a je věnovaná otázce azylu, rovněž vyvolala jisté nepochopení, které si přeji rozptýlit.

Pohlédněme realitě tváří v tvář. Mnoho Evropanů se stává přímým svědkem nové reality, která souvisí s příchodem populací, jež jsou ve většině případů obětmi. Kdo si může dovolit tolerovat „stovky provizorních táborů, kde se utvářejí skutečné sítě obchodu s lidskými bytostmi, které nutí staré lidi a děti žebrat na ulicích nebo se prostituovat“, jak se o tom zmínil státní tajemník pro evropské záležitosti, Pierre Lellouche?

Rušení nelegálních táborů ve Francii se samozřejmě uskutečňuje v souladu se zásadami právního státu a pod dohledem soudce. Děje se tak podle národního a evropského práva.

Tyto osoby jsou v extrémně svízelné situaci a nerespektují francouzskou a evropskou legislativu. Každé z těchto osob, která odjede dobrovolně, je nabídnuta pomoc při humanitárním návratu a při znovuzačlenění ve výši až 5500 eur. V roce 2009, tato pomoc představovala částku 8,2 milionů eur a čerpalo ji 11.051 osob. Za prvních osm měsíců roku 2010, této pomoci využilo 7.018 osob, z čehož bylo 828 dobrovolných návratů uskutečněných po 28. červenci t.r.

V převážné většině případů (85%) je návrat dobrovolný. Je naprosto nesprávné hovořit o „deportaci Romů“. Pokud jde o zbylých 15%, rozhodnutí o vyprovození na hranici se provádí na základě soudních rozhodnutí a za přísného dodržování evropské legislativy. Právo na svobodu volného pohybu a pobytu osob v Evropské unii není bezpodmínečné. Má svá omezení z důvodu veřejného pořádku a nedostatečného finančního zajištění evropského občana.

Stejně nesprávné je vidět v pařížské schůzce o azylu, jež se dnes koná, „summit evropských mocností věnovaný deportacím Romů“. Jedná se o seminář na úrovni ministrů, jehož se účastní Evropská komise a země, které přijímají nějvětší počet žadatelů o azyl (pokud jde o počet žádostí, je Francie na druhém místě na světě hned po Spojených státech). Schůzka, která byla dohodnuta dávno předtím, než se romská otázka dostala do popředí dění, si klade za cíl výměnu zkušeností a další operativní spolupráci. Nezaměřuje se na žádnou konkrétní komunitu, ani nemá v úmyslu přijímat rozhodnutí za zády dalších členských států. Francie si je vědoma, jak je otázka vízového režimu s Kanadou citlivá pro Českou republiku.

Hovořme o zásadní otázce, jíž je sociální inkluze romské populace, a mobilizujme veškeré národní a evropské prostředky. Jak k tomu mohou Francie a Česká republika společně přispět?

Česká republika, která v současnosti předsedá „Dekádě romské inkluze“, má své zkušenosti, o něž se může podělit. Dnes se v Paříži setkávají naši ministři zahraničních věcí. Karel Schwarzenberg a Bernard Kouchner budou spolu hovořit o možnostech rozšíření výměny zkušeností mezi oběma zeměmi. Tyto přispějí k rozptýlení posledních nedorozumění. Nechceme polemiku, všichni máme zájem na nalezení společné odpovědi na problém, jakým je „inkluze“ téměř 10 milionů našich evropských spoluobčanů.

Pierre Lévy

Velvyslanec Francie v České republice